Do Londýna jsme připluli jako správní objevitelé, lodí, a Dover nás uvítal po anglicku - deštěm. Vydatným. To nás ale neodradilo a cestou do Londýna jsme se snažili vysílat pozitivní vibrace, aby se počasí umoudřilo. A podařilo se. Po příjezdu do Londýna už pršelo o poznání míň, takže svezení Londýnským okem jsme si mohli pořádně užít. Měli jsme pro sebe celé jedno "vajíčko", takže naše jízda se podobala jedné velké české párty :-) Potom jsme zkontrolovali Big Ben, parlament a Westminster a cestou k Trafalgar Square i premiéra na Downing Street. Lvi pod sloupem s admirálem Nelsonem pořád klidně leželi, a tak jsme se vydali zpátky k řece a po nábřeží směrem na Tower Bridge. Cestou jsme potkali Tate Modern Gallery, katedrálu svatého Pavla, kde se vdávala lady Diana, Shakespeareův Globe a několik lodí včetně křižníku Belfast. V průchodech kolem nábřeží hezky hráli pouliční umělci ( zásadně pod cedulkou "Zákaz hraní za peníze") a na nábřeží voněla fish and chips z místních pubů. A pak se nám ukázal! Tower Bridge v plné své kráse zvýrazněné zapadajícím sluncem. Pomalu se začala rozsvěcet pouliční světla a Londýn dostával neskutečné kouzlo...Když jsme přes Tower Bridge došli k Toweru, jenom na nás zamával Beefeater klíči, kterými ho právě zamčel, a řekl nám, ať přijdeme ráno (zavřel deset minut před zavírací dobou, ale vysvětlujte mu to) Tak jsme se šli svézt nejstarším metrem na světě a doufali jsme, že se od těch dob přece jen trošku změnilo. Trošku ano. Naštěstí nikdo nenastoupil do špatného vlaku a tak jsme už za necelou hodinku mohli všichni unavení a plní zážitků spokojeně usínat v našich hotelových postýlkách.
Ráno po vydatné anglické snídani, před níž někteří po vzoru mistních stihli i rozcvičku v parku, který byl přes ulici, jsme se vypravili do Greenwich a do Oxfordu. Obojí nás nadchlo. Greenwich pro svůj nádherný park s luxusním výhledem na Canary Wharf a Oxford svou atmosférou. Procházet se po 700 let staré univerzitě, která vypadá jako škola v Bradavicích a ve které se pořád učí, je zážitek. Nazapomněli jsme se ve slavné jídelně, v jejíž kopii jídal I Harry Potter, podívat na menu - ten den bylo k večeři kuře s těstovinami. Kupodivu žádné kuřecí pařátky nebo tak něco. Den jsme zakončili v londýnském pubu, ze kterého dva nebezpečně vypadající, ale poměrně rozumní černošští vyhazovači bez diskuzí vykazovali děti a mladistvé do osmnácti let. Inu, jiný kraj, jiný mrav, možná, kdybychom něco podobného zavedli i u nás, nebyli bychom první na světě ve spotřebě piva na hlavu.
Třetí den se Londýn rozhodl ukázat nám anglické počasí zač je toho loket. Po deseti minutách se třídalo slunce s větrem a s deštěm, takže vytahování a skládání deštníků jsme za chvíli zvládli během několika vteřin. Čekal nás dlouhý pochod - přes Piccadilly a Soho na Oxford Street, kde jsme chviličku zkusili , jak se v Londýně nakupuje, a pak zpátky k Buckinhamskému paláci, kde se chystalo sřídání stráží. Po tomto zážitku, kteráý nám zpestřili Londýnští "bobíci", jsme pokračovali kolem Harrods do vědeckého muzea. Zde jsme si taky chvilku "odfrkli" a dál jsme zamířili k Albert Hall a do Hyde parku. Tady nám počasí ukázalo, co umí, a tak jsme alespoň mohli ocenit nádherné staré stromy, pod které jsme se mohli pohodlně schovat. Jako odměnu za déš't jsme dostali ukázku anglické svobody slova v podobě řečníka ve Speaker's Corner. Mluvil k nám mladý fotbalista ve vikingské čapce s copánky o své lásce k hadrové panence, kterou držel v rukách. Chvíli jsme nevěděli, jestli se zbláznil on, nebo my, pak nám ale zdvořile poděkoval, my jsme zdvořile zatleskali a šli jsme dál, o další zážitek bohatší. Naším posledním cílem bylo muzeum Maddame Tussaud's, které jsme si pěkně užili. Hlavně tu jízdu v maličkých londýnských taxících a 4D kino. Pak už nás čekala jen cesta na nábřeží, kde nás měl vyzvednout autobus. A protože už jsme ten den nachodili asi 150 km, rozhodli jsme se jet double-deckerem! Jízda to byla báječná a my jsme se tak mohli s londýnem rozloučit tím nejstylovějším způsobem. Když jsme stáli na nábřeží a koukali na Londýnské oko, na kterém jsme se před dvěma dny vezli, bylo nám jasné, že Londýn toho pro nás má mnohem, mnohem víc. Tak někdy příště. I tak děkujeme, Londýne!
